Co nikdy neříkat lidem, kteří jedou do Rumunska

Poté, co jsem se rozhodla jet na Erasmus do Rumunska, jsem se setkala s mnoha a mnoha reakcemi od nejrůznějších lidí. Některým se moje volba zamlouvala a ujistili mě, že je tam krásná příroda a že by hned jeli také. Nicméně další, mnohem početnější skupina, se k mé volbě stavěla... hodně skepticky. Nejlepší hlášky si můžete přečíst v článku.

„Moje známá tam jela a ukradli jí náušnice ze zlata přímo uší, když byla na veřejných toaletách.“

„Mami, ale to není možný, toho si člověk většinou všimne, když mu někdo šroubuje něco z ucha, a ještě k tomu na záchodě.“

„Tady to možný není, to je fakt, ale tam v tom Rumunsku, tam je možný všechno.“

„A to se tam jako nebudeš bát?"

„A čeho jako?"

„No, třeba... chodit po ulici?"

„Proč jsi nejela jinam? Vždyť je tolik zemí, kde bys to měla všechno jednodušší..."

„Jako třeba kde?"

„Třeba... na Slovensku."

„Proč zrovna Rumunsko? To by ses mohla na čtyři měsíce nastěhovat na Cejl a měla bys to nastejno."

„Proč zrovna Rumunsko?"

„Protože má v názvu RUM."

„Jo aha... ale to bys měla spíš jet do VÍNOnska, ne?"

„A jak se tam dostaneš?"

„Asi vlakem a pak dostavníkem, jako Jonathan Harker v Drákulovi."

„... počkej, tam fakt pořád jezdí dostavníky?"

„Kde budeš bydlet?

„Normálně, na koleji."

„A to tam jako mají, jo? A nábytek je z krevních destiček?"

„Já jsem slyšel, že tam jsou kočovní cikáni. Ne, aby tě napadlo seknout se školou a přidat se k nim!"