Pokud mě jednoho dne budou muset identifikovat podle zubních záznamů, dost pravděpodobně mi už podobná vizitka se slušivou fotkou bude k ničemu, nicméně i tak doufám, že třeba zrovna tady svému účelu poslouží, protože každá kniha má přece svou anotaci. Takže jsem se rozhodla napsat vlastní takový vlastní zubní záznam (nebo anotaci, jak je libo) tohoto blogu a sebe, samozřejmě.
Na někoho, kdo píše skoro neustále, mi dělá docela problémy psát o sobě takhle přímou charakteristiku. Ráda bych tady trochu pozměnila větu, kterou jsem někdy ve čtrnácti letech napsala ve slohové práci na gymnáziu: ,,Žiju se sebou už dvacet jedna let a myslím tedy, že se poměrně dobře znám." Učitelku to tehdy docela pobavilo a já bych k tomu nyní chtěla ještě přidat dodatek, že ačkoli se sebou žiji už tak dlouho, ještě se to vlastně pořád učím, stejně jako všichni ostatní. A je to nesmírně úžasné dobrodružství.
Možná jsem vám ale nejdřív mohla povědět, že se jmenuji Tereza, ale o něco milejší je mi rozhodně oslovení Terka, přestože písní od Waldemara Matušky samozřejmě nikdy nepohrdnu (vlastně žádnou jeho písní).
Studuji bohemistiku a žurnalistiku v Brně, které se taky snažím svědomitě proběhat a profotit. Na jarní semestr se teď stěhuji do Rumunska, což bude rozhodně nesmírně zajímavé a já si budu střežit náušnice přesně dle rad mojí matky, která trpí panickým strachem, že mi je tam někdo odšroubuje a sebere přímo z uší.
Mimo jiné nemám ráda škatulkování. Nechci si na sebe nalepit tisíc nálepek s věcmi, které mě více nebo méně vystihují, které mám ráda, které ráda nemám a kterými by mě někdo mohl označit. Za svých jednadvacet let jsem přišla na to, jak strašně moc jsou takové charakteristiky omezené, protože každý z nás je mnohem, mnohem víc než deset vět, mnohem víc než celý román a mnohem víc než několikasvazkový epos. Takže pokud o mně chcete vědět víc, nejlíp asi uděláte, když se pustíte do čtení článků.
Pokud mi budete chtít něco sdělit či požádat o spolupráci, napište mi na e-mail vlckova-tereza@seznam.cz, ale dejte si pozor, protože nikdy nebudete mít jistotu, že vaše slova někde nezvěčním, protože to je to nebezpečí, když si začnete něco se spisovatelem. Čtenáři či snad dokonce hrdinové mých příběhů na blogu Poslední Panna by mohli vyprávět :)
A taky koukněte na F A C E B O O K blogu!
A já si u čtení Poslední Panny říkala,že jsi naprosto geniální spisovatelka a neskutečná gramatická nacistka :D. Tak teď je mi to jasné když studuješ bohemistiku. (Teď doufám, že se se svou češtinou moc neztrapním :D)
OdpovědětVymazatKaždopádně.... Až výsad knížku, tak se asi přemůžu a přečtu i něco jiného než blogy nebo statusy na FB a IG :D