Čtyři Zuby Modrosti, pár tisíc a úsměv k nezaplacení

„Musíte si nechat vytrhnout všechny čtyři moudráky!" prohlásil neochvějně zubař v moderní ordinaci s prosklenými dveřmi a plazmovými televizemi a ceníkem, ze kterého se mi protáčely panenky a zuby se zavrtávaly zpět do dásní, ještě než jsem si pořádně stihla sednout na křeslo. „Bude to krásný, plnohodnotný zážitek v analgosedaci za deset tisíc, s extrakcí jednoho zubu za pět, vstřebatelné stehy na jednu ránu jen za úžasné dva tisíce, pokud přijdete s kamarádkou, množstevní slevu stejně nedostanete, ale bude pak moct jíst kašičky spolu. Můžete se objednat na recepci," usmál se na mě doktor a já při pohledu na jeho řezáky a špičáky s uspokojením spatřila, že se nepatrně překrývají. Jeho úsměv se trochu rozšířil, když dodal, že mám šestnáct stovek zaplatit na recepci.

S trochu strnulým úsměvem jsem se tam tak odebrala po zhruba dvanácti minutách, kdy jsem se dověděla, že je se mnou úplně všechno špatně a spasit mě může jenom rozsáhlá operace vydlabávání moudráků v obou čelistech a cena lepšího ojetého auta soustředěná do asi tak dvaceti čtverečních centimetrů mých úst.

Když jsem o den později od svého ortodontisty vyslechla povzbudivou novinku, že se moje zuby budou chtít vesele křivit, ať už s moudráky nebo bez nich, přičemž se mi navíc ještě neprořezávají, a nadto mají dobrou pozici a pravděpodobně se budou moct zapojit do běžného provozu mého chrupu, dost se mi ulevilo už jenom proto, že jsem věděla, že nejen, že k výše zmíněnému zlatozubovi už nikdy nepáchnu, ale i proto, že si budu svoje čtyři zuby moci s trochou štěstí nechat.

Nicméně představa, že až si budou zoufalé zástupy lidí googlit, jestli si vážně musí nechat vyřezávat zuby skoro z páteře a jestli to bolí, a narazí na můj blog, na kterém se bezelstně kření můj vyrovnaný chrup za padesát tisíc s vidinou toho, že se někdy v budoucnu obohatí ještě o další čtyři krásné (no, vlastně o šest, ale o tom až jindy), s láskou a péčí pěstěné zuby, a nedejbože se tady ještě třeba dočtou o nějaké tragikomické historce, navýsost provokativně korunované mým ironickým pochechtáváním, nebudou z toho asi moc nadšení, rozhodla jsem se trochu ten název upravit.

K Zubům Modrosti jsem došla přes analýzu slova moudrost, které obsahuje krásný diftong ou, a můj starý známý odpor ke všemu, co jest v páru, nicméně v páru být nemusí, nelítostně jsem to slovo rozdělila, a to s představou šmolkově modrého designu s obrázky šťastných zubů, asi jako v ordinaci dětského zubaře, který na konci prohlídky k velkému zklamání rozdává mezizubní kartáčky. Pak mi stačilo tři týdny a dvacet sedm a půl hodiny a s dosud nenaplněným slibem piva urgovat úžasnou Lumíru, která ze mě musela být už hodně na nervy, protože jsem byla tak nedočkavá, ale stejně jsem tenhle článek napsala až dva týdny poté, co byl ten zubní akt dokonán, a které za zuby moc děkuji, a bylo to, blog se zrodil z pěny a popela.

Takže nezbývá než říct: Vítejte na Zubech Modrosti. 

A ne, tady anestezii používat nebudeme.